Zamilovala jsem se…

…do horkých letních dní. Do snídaní v trávě a večeří na terase za domem. Vidím vzrostlé stromy, lány kukuřice a vysázené květiny.
Slepice kdákají a vytáří nelibou symfonii, ale mně to nevadí. Je to dokonalé ladění tohoto obrazu. 

Cítím vůni čerstvého hnoje z vedlejšího hospodářství. Šimrá mě do nosu. Krávy občas tiše zabučí, jako kdyby zdravily. Před domem se pase kůň a vítá mě pokaždé, když vykouknu z okna.
Kráčím do lesa mezi stromy a zvedám hlavu. Slunce tu hraje světélkující hru mezi jednotlivými větvemi. V korunách hučí jemný vítr a každý list mi tu teď dává dobré ráno. Pod nohama cítím měkký mech. Lesní tráva je jako naducaná peřinka, která vyzývá k tomu, abych si do ní lehla. Neznám nic jemnějšího. Jen se přikrýt. Na každém kroku narážím na houby. Sbírám je do koše a večer dům ovoním tou nejlepší omáčkou. 

Vůně chaty, která někomu smrdí a mě vrací do dětských let. Západy slunce, kdy jen sedím a čekám, až si slunce sedne za kopec. Obloha se zalije různými odstíny červené a mně se nechce jít spát. Vnímám každičký moment, každý detail toho večera a přeji si, aby neskončil. Houpačka mezi stromy tiše houpá vzpomínky uložené do tohoto místa, cvrčci vytáhli své housle a bublinkové víno v mé sklenici pomalu vyprchává. 

Před mýma očima praská oheň. Tančí nad rozpáleným dřevem jako nestydatá tanečnice a je pro mě symbolem toho, co vždycky bylo. Souznění, příběhy, smích. Nepotřebujeme kytaru ani Honzu Nedvěda. Jen jsme. Ohřívám si ruce. Přidávám se k tanci. Sama v sobě. Jsem divoška z indiánských kmenů. Ze slovanských kruhů. I z dob velekněžek. To vše v mém já. 

Nekonečno poznání. 

Ráno je louka ozdobená malými perlami čerstvé rosy. Sundavám si boty. Brodím se. Studí. Ale osvěžuje. Hladím dlaní jednotlivé květy a říkám jim: “dobré ráno.” 

Sedám si na svoji jógamámu doprostřed tohoto snového obývaku. Za stromy šumí potok. Ptáci už se také probudili. I kohout už přivítal nový den. Slunce mě hřeje do tváří a já zavírám oči. Nové jitro. Nové vnitro. Děkuji, že můžu být. Teď a tady. 

Stojím. A čekám. Nikdy nezapomenu. 

Leave A Comment